Automatické přesměrování - Klíčová slova - Další informace pro vyhledávače - Čeština - Generator - Author apod. - Neukládání a vypršení- Další možnosti a profily - Atribut Lang - Obecná syntaxe
Do hlavičky (to jest mezi tagy <head> a </head>) se vloží tento tag:
<meta http-equiv="refresh" content="6;URL=http://www.nekam.cz/cokoliv">,
kde 6 je počet sekund, který server vyčká před začátkem přesměrování, a adresa
se zřejmě zadává jiná. Http protokol se potom pokusí do stejného okna načíst stránku
specifikovanou v URL. Zadá-li se bez URL, obnovuje se tatáž stránka, teoreticky donekonečna.
Aby vyhledávací stroje (Altavista a spol.) snadněji pochopily, o čem se na té které stránce píše, lze jim sdělit, jaká jsou klíčová slova textu. Do hlavičky dokumentu se vloží tag
<meta name="keywords" content="hudba,kytara,flétna,fletna,Oldfield,Asonance,Spirituál">.
Tato klíčová slova mám na stránce hudby. Když do Altavisty zadám kytara, moje stránka bude pravděpodobně nalezena (spolu s miliónem dalších). Klíčová slova se oddělují čárkami bez mezer. Mám-li klíčová slova s diakritikou, zařazuji je dvakrát, jednou s nabodeníčky a podruhé bez nich. Spousta Čechů ještě dnes používá ve vyhledávačích cestinu, protože jsou zvyklí, že češtinu to nemusí pobrat.
Nejdůležitější vyhledávač Google dnes (2002) klíčová slova už ignoruje. U keywords se dá použít atribut lang, není zaručeno, že to bude mít nějaký význam.
Popis obsahu stránky se zadává tagem
<meta name="description" content="Yuhůova hudební
orientace">.
Některé vyhledávací stroje (např. Altavista) si všímají popisu stránky zadaného autorem a pokud stránku vypisují v seznamu nalezených, připojují k titulku stránky i tento popis. Takže se ve výpisu objeví
Hudba - Yuhůova hudební orientace
namísto začátku zmíněné stránky
Hudba - Nástroje kodovani cestiny Hraji zejména na kytaru a flétnu, občas zkouším i ,
což by se objevilo, kdybych výše zmíněný tag nevložil.
U description se dá použít atribut lang. Podle mých posledních zkušeností se vyplatí description zadávat bez hacku a carek, protože každý zahraniční vyhledávač může používat jiné kódování.
<meta name="robots" content="noindex,follow"> říká robotům
(Altavista, Webfast, Google apod.), že stránku nemají zařazovat do seznamů, ale že mají sledovat hyperlinky v ní
obsažené. To se vyplatí jenom u naprostého minima stránek (například obsah levého rámu s obsahem, ten by
zobrazen v celém okně mátl). Další hodnoty index nebo nofollow jsou zřejmé. Více v textu o
robotech.
<meta http-equiv="Content-language" content="cs"> Informace o použitém
jazyce. Slouží prý zejména pro automatické přepínání jazyka, pokud je dokument ve více verzích.
Existuje spousta pracných způsobů, jak zajistit na Internetu správné kódování češtiny. Jednoduše se to dá udělat využitím následujícího tagu, který se zadává do hlavičky:
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=windows-1250">
Na místo windows-1250 se píše norma kódování, která může být různá, v prostředí windows se často používá tato.
Správně by se měla používat Latin-2 (ISO 8859-2). Pak to vypadá takto:
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=iso-8859-2">
Češtinou se zabývám na samostatné stránce.
Specializované programy na psaní HTML vkládají do svých výtvorů meta tag s popisem, že stránka vznikla s jejich pomocí. Například FrontPage tam vkládá
<meta name="generator" content="Microsoft FrontPage 3.0">
Tato informace nemá praktické využití, proto tento řádek zásadně mažu. Navíc například FrontPage při každém ukládání tento tag přepíše, jakoby stránku udělal on, i když ji neudělal.
<meta name="author" content="Dušan Janovský"> Nevím, k čemu je to dobré,
ale já to dávám do stránek, když jsem smutný a chci se proslavit.
Občas jsou na zdrojových kódech k vidění meta informace typu copyright, company a podobné. Nemá to žádný praktický účel, je to podobné, jako když pejskové počůrávají patníky.
Některé HTML editory si do dokumentů vkládají meta tagy, které používají pro svoji potřebu. Například FrontPage si tak drží informace o použití sdílených okrajů (shared borders) nebo použitých motivů (themes).
Pomocí meta tagů se dá také omezeně nastavit, že se stránka nemá ukládat na počítači klienta a ve vyrovnávacích pamětech cache.
<META http-equiv="cache-control" content="no-cache">
Kromě hodnoty no-cache, která zabraňuje cacheování obecně, se uvádějí nepoužitelné hodnoty public, private (neukládat ve veřejných cache) a no-store (ukládat ale nearchivovat). Cache-control má i více vlastností, které jsou specifikovány v protokolu http 1.1.
Ukládání obecně by měl zabránit také zápis
<META http-equiv="pragma" content="no-cache">
ale v některých verzích Internet Exploreru prý nefunguje. Bude to patrně tím, že pragma není součástí http standardu.
Varování: dobře si rozmyslete, než zakážete pro stránky ukládání a cacheování! Odříznete si tak nezanedbatelnou část čtenářů, kteří si prohlížejí stránky z domova offline. Také zvýšíte průtok dat ze serveru. Doporučuji nastavovat to jenom u stránek, které se opravdu často mění.
<meta http-equiv="expires" content="Sat 21 Jun 2003
20:04:00">
Prohlížeč si stránku uloží a u takto označené stránky zapamatuje, že je platná jenom do konce jara 2003. Kdyby se na ní chtěl uživatel z téhož počítače podívat v létě 2003, prohlížeč si určitě sáhne na server, protože ví, že to, co má uložené, už neplatí.
Konkrétní chování prohlížeče závisí na jeho nastavení, dá se třeba nastavit, že si prohlížeč pro novou verzi stránek sáhne vždy.
Žádná cache fungující na (nějakém) serveru nečte html zdroj, takže nemá šanci všimnout si meta nastavení.
Meta nastavení cacheování tedy funguje pouze na cache prohlížečů (Temporary Internet Files). Pokud na tom opravdu záleží, je třeba, aby hlavičky o expiraci posílal server.
Meta tagů existuje spousta. Na všechny si nevzpomínám, snad jsem popsal ty nejdůležitější. Aby v tom ale nebyl zmatek, existují na webu důležité soubory, kterým se říká profily. Ty v sobě obsahují definice významu hodnot atributu name. Žádný takový profil neznám, ale měly by se zadávat jako atribut tagu <head> (podle HTML 4.0). Já to nedělám a myslím, že je to zatím zbytečné.
U klíčových slov a popisu se dá vyznačit, v jakém jazyce klíčová slova jsou, aby je roboti snáze zařadili. Dělá se to přidáním atributu lang do tagu meta, například
<meta name="keywords" content="hudba,kytara,flétna,fletna,Oldfield,Asonance,Spirituál"
lang="cs">
<meta name="keywords" content="music,guitar,recorder,Oldfield,Asonance,Spiritual" lang="en">
Zřejmě je možné zaklíčování pro více jazyků. Stejně se používá u popisu (name=description). HTML verze 4.0 přináší nový obecný atribut LANG, který lze použít u čehokoliv. U meta tagů je jedno, v jaké verzi HTML je dokument psán, protože meta tagy nejsou interpretovány prohlížečem, ale HTTP protokolem nebo vyhledávacími službami. Tady se užívá "CS" (a ne CZ), protože CS je v normě ISO, která to řídí. Chápu to tak, že CZ je země, CS je jazyk.
Slovo "meta" pochází tuším z řečtiny a znamená "něco, co je nad" nebo "za". Pokud html stránky chtějí říci něco, co je svou podstatou nadřazeno jejich vlastnímu obsahu, použijí tag meta.
Tagy meta se zadávají do hlavičky HTML dokumentu:
<html>
<head>
<title>...</title>
<meta ...>
<meta ...>
</head>
<body>
... dokument...
Prvním atributem meta je buďto
V tomto atributu je napsáno, jaký druh metainformace bude sdělován (např. meta="keywords"
=> budou sdělována klíčová slova). Obecně zapsáno:
<meta name="druh informace" content="obsah informace"> nebo
<meta http-equiv="druh informace" content="obsah informace">
Druhým povinným atributem je "content", což znamená "obsah". Ten je roven vlastnímu obsahu
metainformace. Například content="housle, smyčce, kalafuny". Existují i další nepovinné
atributy, z nichž uvádím pouze lang.
Vizte též: čeština na webu, vyhledávací roboti
![]() |
Hledání
Jak psát web:
http://dusan.pc-slany.cz/internet/
Píše Yuhů: autorova stránka,
mail: dusan@pc-slany.cz
Poslední aktualizace 21.12.2002